Gympl z donucení
kam by si chtela jit na školu dominiko?no...já...no ty s tim asi mami nebudeš souhlasit,ale ja bych chtěla jít na nejakou školu zaměřenou na psychologii nebo filozofii.tak to si teda piš dominiko že s tim souhlasit nebudu a tatínek taky ne...My sme si statínkem mysleli ,že by si šla gympl a taky tam pudeš...chceme přece pro tebe to nejlepší!!!ale mami....Ne ani slovo...!!!!!!!!
dominika sklopila hlavu a zamyšlene odešla do pokoje...lehla si na postel a prikrila si hlavu polstarek a plakala.jí žadnej gympl nezajimal...o svym zivote mela zcela jiny predstavy,ale to jeji rodiče nemohli pochopit....mysleli si,že to co chteji oni je i pro ni nejlepčím řešení,ale to byly uplne vedle!!
uběhlo pár měsícu a byl čas odevzdat zavazne přihlašky na střední školu.Dominika si teda z donuceni podala přihlasku na gympl...bezproblemu se tam dostala,mela na to take hlavu!!Dominika byla jina nez ostatni....nechci říct že byla divna,ale....byla takova zamyslena a radeji se držela stranou.když začala škola a nastoupila na novou školu...opět nenašla nikoho kdoby si s ni rozumněl,chapal jí...
Byla ale přesvědčena ,že na té škole,na kterou ona chtela jit,by si přatele nasla...byly by tam lide jako ona,se stejnym uvazovanim,stejnymy zajmi a stejnou povahou...!!na gymplu,tedy na škole,na kterou ji donutili rodice byla nestastna...všichni si zni utahovali a vysmivali se jí...na zakaldce byla tiše v rohu a nikdo se ji nevsimal,takze se to přažit dalo,ale tady?tady to pro dominiku bylo peklo...říkali jí bláznivka,pořád to na ni pokrikovali..nikdo ji nerekl jinak,než blaznivko...
Dominika porad premyslela proc se ji takhle vysmivaji vzdyt jim nic neudelala a touzila tolik prestoupit na tu jeji vysnenou skolu...
tohle pro ni bylo nesnesitelne utrpeni....po par mesicih to uz nemohla dal snaset...kazdej den kdyz prisla domu plakala az do vecera,pak k ranu konecne usnula a rano zase do skoly...jen víkendy se dali snest...
hledala řešeni jak by zamezial tomu aby se k ni takhel vsichni chovali..!!
jendoho dne se šla projin na čerství vzduch...šla a nevedela kam..dlosla k nejakym kolejim,kere byly mezi zoranými poli...odjakživa milovala vlaky,měla na ne dobre vzpominky..jako mala jezdila s dedeckem na výlety,ale dedecek pred dvemi lety zemrel a ona zustala sama.jeji dedecek ji byl jedinym kamaradem,ktereho kdy mela.jeho smrt tehdy tezce nesla.prochazela po kolejich a premyslela jak zamezit neustalým vysmechu od jejich nesnesitelnych spoluzaku...nakonec ji napadlo jendo řešeni....byla u koleji,v dalce slyšela vlak....byla na celem svete sama,nikdo ji nechapal,nikdo ji nepodporil,nikdo se ji nevenoval....mela cas na rozmyslenou,ale byla temer presvedcena ze existuje jen jedine reseni...otocila se čelem k jedoucímu vlaku...naposled ji ukápla slza z jejich modrych očí,ktera stekla po jeji tváři ,dopadla na zem...a dominika již nidky nemusela snašet posmechy a ponížení od sveho okolí....